Trasa : Karlštejn-Bubovický potok-Kačák-Žlábek-Voznice-Jinčov-Klíčava-Křivoklát-V.Buková-Sibův luh-Tyterský potok-Karáskův potok-Týřov-Úpořský potok-Broumy-Údolí ticha-Točník-Hředle

Běžecká varianta (Křemílek+Pája) odstartovala v pátek 4.12. po 22:00 na Karlštejně. Podmínky byly během pochodu stabilní - lehce mrzlo (-2C), všude většinou lehký sněhový neklouzavý poprašek, nebe někdy jasné, někdy zatažené, měsíc kousek po úplňku, noční coronavirový zákaz vycházení byl zrušen předchozí den. Ocenili jsme, že i když jinde v Čechách byla vichřice, tak na západě v údolích úplné bezvětří, na holých rovinách lehký větřík. Při mírném poklusu (průměr z počátku i s přestávkami cca 7.5km/h), cesta rychle ubíhala. Žlábek ve 2:30, maraton na Jinčově ve 4:10 (přesně po 6 hodinách běhu), Křivoklát ještě za tmy v 6:30, při stoupání do Bukové se již rozednívá a nad kopci visí temně rudé nebe. Snídaně v Coopu v Bukové. Následují pěkná údolíčka Sibova luhu a Tyterského potoka, trocha silnice do Hřebečníků a další údolíčko k Berounce. Na kozí stezce k Týřovu a na brodící pěšině Úpořským údolím už rychlostní průměr poněkud upadá. Pivovar v Broumech má ještě zavřeno a tak po malé přestávce pokračujeme na Kublov. Občas je modré nebe a svítí sluníčko, takže je i lehce nad nulou a sníh taje. V Kublově se dělíme, Pája se vrací přes Leontýn k autu na Křivoklát. Já pokračuji údolím Ticha na Žebrák a Točník, kde se kolem 14:00 potkávám s Dášou a malýma holkama, které si radostně popobíhají z kopců i do kopců. Já si tedy moc nepopobíhám, ale do Hředlí je to už jen kousek. Při čekání na Dášu nabírám potřebné km do 99 chozením tam a zpět, další km pak přidávám při čekání na vlak a cestou domů. Ve výsledku Pája dal 100-ku za 16hodin, já za 17. Náhradní termín proběhl o týden později. Startovním místem byla hospoda Na Závisti u kostnice v Sedlci u Kutné Hory v 18:00. Na startu Pet, Miro a já. Podmínky nebyly už tak ideální jako před týdnem. Bylo lehce nad nulou, celou noc drobně pršelo nebo padal sníh, cesty se začaly blátit. Tma byla naprostá, měsíc byl skoro v novu. Noční zákaz vycházení byl stále ještě zrušený (o týden později byl pak opět obnoven), ale stejně jako minulý týden jsme nepotkali nikoho, kdo by toho chtěl využít. Podél Vrchlice jsme po červené dobyli hrad Sion a lesní rozcestí Bahna a pak po modré, zelená, žluté a silnici došli do Rašovic na noční občerstovačku u Petrovi kamarádky. Byly jsme tam skoro hodinu od půl jedné do půl druhé. V Uhlířských Janovicích jsem Peta a Mira opustil a +- podél potoka Vavřinec pokračoval směr Kouřim. Z Doubravčan jsem přitom pohrdl modrou značkou po silnici a cestou necestou (jak se ukázalo po původní trase modré značky) prošel do Vlčího dolu na žluté pod Zásmukama. Svítání jsem si pak užil na Kouřimském hradišti. S odobčkou na náměstí jsem pak došel na vlak (celkem 60km). Druhá část výpravy proběhla takto : "s Mirem jsme pokračovali po plánované trase na Český Šternberk. V motorestu U rybiček v 7h ráno jsme ulovili k snídani polévku a guláš. Do té doby mrholení/mírné sněžení ustalo a my už za světla pokračovali do Domašína na žel. stanici. Tou dobou už měl Miro slušné puchýře a tak začal zaostávat, což jsem doháněl občasnými vratkami. V Domašíně jsme byli až v 11:15, kde nás přivítali Čindi a Bobík s alkoholovým obveselením. Dál jsem se rozhodli změnit trasu a míříme do Benešova po Z a po Č. Společně a částečně děleně, tak jak byly síly. Miro s Bobíkem skončili ve Struhařově. Já došel do Benešova na vlak a zvládl tak 100km za 23h. Čindiho jsme ztratili, ale došel asi taky do Benešova." K tomu Čindi dodává : "jsem nějakou dobu čekal na Mira s Bobíkem asi 5 km před Benešovem. A protože mi s nějaké důvodu nenastartoval mobil, tak jsem nevěděl, že kluci šli zkratkou na vlak. Tak jsem to nakonec namastil po červené a šel jsem na vlak 16,49. Tam jsem vás nikde neviděl , tak jsem jel osobákem v 16.52. V teple mi trochu nastartoval mobil a šel konečně nabíjet, tak jsem pak mluvil s Mirem a zjistil co se děje." Po termínu (ale pokus byl uznán), vyrazil na pochod ještě Lojza s dětmi : Vážená Křivoklátnická komise, V závěru roku 2020 jsme s dětmi podnikli dva Křivoklátské pokusy. 31.12 jsem s Tomášem (DZV 16 km) a Šimonem (DVZ 6km) jsme vyrazili jednou z klasických tras po cyklotrase z Rakovníka (18 km) do Křivoklátu podél potoka. Počasí bylo ideální, polojasno, mírně mrzlo. Šimon jel většinu v kočárku a trochu na odrážedle. Ušel odhadem 1 až 2 km. Jedinou nepříjemností byl závěrečný úsek z Městečka do Křivoklátu, kde jsme se těšili na pěknou cestu podél potoka, ale v důsledku stavby vodovodu zde byl velmi náročný terén. Naštěstí zmrzlý, ale s kočárkem obtížně průchozí. O den dříve 30.12. jsem podnikli vzpomínkový výlet na hřeben Brd v oblasti Hradec-Liška (po silnici k raketové základně). Na této klasické trase noha Křivoklátníka stanula naposledy v roce 2007 (a já osobně tam snad nikdy nebyl za světla). Děti jsem tam měl všechny (Šimon byl v kočárku - 0 km) a nachodili jsme tam asi 5 km. Dochod žádný, ale snad nám to uznáte jako účast, vzhledem k tomu co všechno se poslední roky počítá. Dětem jsem dal přednášku o tom, na jak významném křivoklátnickém místě se nacházeli. Lojza