Trasa : Dobřichovice, Skalka, Stožec, Kuchyňka, Jince, Komárov, Zbiroh, Skryje, Týřovice, Křivoklát

Krásné počasí přivábilo rekordní počet Křivoklátníků. Noc byla jasná a teplá, přes den pak svítilo a hřálo sluníčko. Vyrazili jsme z Dobřichovic, neboť jsme chtěli vyzkoušet novou a delší trasu přes Zbiroh a Skryjská jezírka. Hned ve stoupání na Hřebeny jsme zabloudili a bloudili jsme pak ještě několikrát, hlavně za Jincemi, kdy byla ještě stále tma a cesta neznámá. Pod Kuchyňkou jsme u prostřed noci potkali skupinu dětí, která šla z Hostomic do Prahy. Nejsme sami blázni. Před Komárovem začalo svítat a peloton se začal trhat. První odpadl v Komárově Čindi, pak ve Zbirohu po zbabělém výkonu Pepa. Ostatní se po obědě v hospodě vydali dále pěkným údolím podél Zbirožského potoka, po loukách a kolem mlýnů. Sluníčko hřálo, lákalo lehnout si a spát. To již jsme ztratili Honzu a Lojzu, kteří rozložili zbytek sil a došli v klidu na autobus ze Skryjí. Pokochali jsme se skalnatým údolím kolem Skryjského jezírka a chcíplou liškou a do Skryjí došli, když sluníčko skoro zapadalo. Nikdo již se mnou nechtěl jít přes Týřov, tak jsem šel s ostatními po silničce podél Berounky. Verča s Marťou vytvořili opozdilou dvojici a cestu do Roztok přežily jen díky ustavičnému žvanění. Na Křivoklát jsme již došli za naprosté tmy. Do stovky zbývalo asi 7 kilometrů, takže jsme si udělali cestu tam a zpátky do Městečka. Vlak jel dříve, než jsme si mysleli. Dáša byla ještě v hospodě a já s Verčou jsme dokulhali, když vlak právě přijížděl. Dášu jsme ponechali osudu. Nechala si pak ujet i poslední vlak do Rakovníka, ale naštěstí chytila stop až do Prahy, takže byla celkem spokojená.