Trasa : Bochov, Žlutice, Rabštejn, Žihle, Jesenice, Strachovice, Újezdec, Nezabudice, Křivoklát

Na řádný termín jsme vyrazili v sobotu 13.12. v 8.15 z Bochova, nikdo snad ani nevěřil, že Křivoklát dobydeme, protože podle předpovědi mělo dost pršet. Na hradě Hartenštejně asi 2km za Bochovem bylo ještě celkem hezky, ale po hodině chůze v Údrči skutečně pršet začalo. Ve Žluticích byli mokří všichni Křivoklátníci ať bez deštníku či s deštníkem, až na Lojzu, který řádný termín vynechal. Ve vlaku už nepršelo a domů jsme dorazili ještě za světla. Ušli jsme 17km a ani jsme nebyli unavení. Na náhradní termín jsme vyšli v pátek 19.12. opět z Bochova, tentokrát až ve 14.20, pouze já a Dáša. Bochov byl schován v mlze, ale kousek dál už bylo celkem hezky, občas i sluníčko a trocha umrzlého sněhu. Známý úsek do Žlutic jsme ušli ještě za světla, ve Žluticích ale už byla tma a začalo mrholit. Dělali jsme jakoby nic a po krátkém odpočinku šli dál. Odměnou nám byla jasná obloha, která vydržela z Bohuslavi skoro až do Žihle. Měsíc sice nesvítil, ale zasněžené cesty byly hezky vidět, až na hustníky, kde sníh nepropadal. Většinou byl sníh uježděný, takže jsme se sice nebořili ale o to víc klouzali, takže jsem nemohli jít ideálním úsporným krokem zkušených Křivoklátníků. Rabštejn byl opuštěný, hospoda zavřená. Potkali jsme jen jednoho člověka. Když jsme mu řekli, že jdeme na Křivoklát, ptal se, jestli tam chceme dojít ještě dneska, řekli jsme, že až zítra, že dneska to už asi nestihneme. Nějak nedokázal pochopit, že půjdeme přes noc, protože nám oznámil, že v Rabštejně nocleh asi neseženeme. Hezkou lesní cestou s trochou bloudění jsme došli do Žihle, do nádražní hospody, kde nám byli ochotni uvařit jen jeden druh jídla, tak jsme stříhali o to, co to bude. Vyhrála bramborová kaše s nějakým kuřecím masem. Ale jinak byli milí, tak jsme v klidu doplnili ztracené tekutiny a po hodince vyrazili na další cestu. Kolem půlnoci v lesích před Ostrovcem jsem oslavil 1000. křivoklátnický kilometr. Dáša se těšila na Lojzu, který na nás čekal před Jesenicí na hrázi rybníka. Prohlásil ale, že je unavený, a že jde do Rakovníka na vlak. Ale při kafi na nonstop benzínce v Jesenice ho Dáša přesvědčila, aby šel dál. Před sv.Hubertem se Lojza pokusil přemluvit Dášu, že si v osvětleném kravíně řeknou o noclech. Dáša o tom chvíli uvažovala, ale když si dala nějaký energetický gel, rozhodla se jít dál. Ve 3.15 jsme dobyli sv.Huberta. Lojza na rozcestníku uviděl Rakovník, a řekl, že je unavený a že jde na vlak do Rakovníka. Dáša ho přemluvila, ať jde s námi dál do Strachovic, tam že je nejbližší trať. Ve Strachovicích Lojza zjistil, že první vlak jede za dvě hodiny, a rozhodl se na něj počkat v nedalekém seníku. Dáša mu to opět rozmluvila, a tak šel dál. Už skoro svítalo, přesto jsem zabloudili do Cukrovic mlýna, až jsme rozzuřili hlídajícího psa tak, že vyšel i pan mlynář, řekl nám, kudy vede cesta a dal nám vodu, kterou jsme stačili vypít cestou k Machovu mlýnu. Skoro už nejdeme, každou chvíli musíme čekat na Lojzu, který už nemůže. To už bylo světlo a sníh začal tát, takže jsme se přezuli z tenisek do pohor. U Markova mlýna se rozdělujeme, jdu napřed po silnici do Slabců a do Novosedel. Jelikož jsem byl líný přezout se zase zpátky do tenisek, udělali se mi za chvíli pěkné puchýře. Dáša s Lojzou posílají SMS, že jsou v hospodě ve Slabcích a že už nemůžou. Po teréním úseku do Nezabudic, se konečně přezouvám do tenisek, ale až na Křivoklát bojuju s puchýři. Na hradě jsem chvíli po jedné hodině. Dáša poslala SMS, že jsou právě v Nezabudicích, tak jí popisuji další cestu, protože mají sice GPS, ale nemají mapu. Na dochod má Dáša zhruba hodinu času, Lojza ješte něco vice než 12 hodin. Nakonec to oba stihli, Dáša asi 5 minut před limitem. Podle kilometráže v mapě jsme ušli přesně 100km a podle Dášina výškoměru 1700 výškových metrů. Lojza si pojistil druhé místo v nedochodech a neustálými, i když někdy krátkými, pokusy se probyl již na 4.místo v počtu ujitých kilometrů. Dáša jen potvrdila své pozice, ale v ujitých kilometrech se už nebezpečně přiblížila Petrovi. Ten letos aspoň pojistil svojí pozici v nedochodech před dotahujícím se Lojzou. A já mám 10.dochod a 1000.kilometr, bude ještě nějaká motivace pro příští rok? Potvrdilo se, že trasy od západu jsou drsnější než brdská trasa. Byli jsme zničení daleko víc než obvykle. Nebo to bylo tím sněhem? Na 100km trase udělá Křivoklátník při délce kroku 70cm 142857 kroků. Jelikož bylo umrznuto a kluzko, nemohli jsme dělat průměrné kroky 70cm, ale pouze 65cm, udělali jsme tedy 153846 kroků. To je rozdíl 10989 kroků oproti normálnímu křivoklátnickému kroku, a to při délce kroku 65cm znamená skoro 7,7km navíc. Tak třeba to nás unavilo.