Trasa : Písek, V.Mehelník, V.Kamýk, Týn n.V., Židova strouha, Bechyně, Dobronice, Příběnice, Tábor
Dost pěkná trasa přes Písecké hory a podél Lužnice, nejkratší rozumná spojnice má 84km. Petrové a Jirka vyrážejí z Písku něco kolem 18:00 a jdou kratší, méně zajímavější, cestou přes Albrechtice a Neznašov (kde je prý hospoda) do Týna, kde jsou na benzince s Albert obchodem kolem 1 hodiny po půlnoci. Já, po prohlídce Kamenného mostu a Píseckého náměstí, vyrážím až ve 21:40 s tím, že první skupinu doženu. Lehce mrzne, na zemi je místy tenounký poprašek sněhu, mraky se postupně trhají, občas je vidět měsíc. Jde/běží se dost hezky, nikde nijak zvlášť nebloudím. Před Albrechticema volím delší cestu přes Vysoký Kamýk s hezčí krajinou a téměř bez silnic, čímž získávám na první skupinu další ztrátu. V 1 jsem na Kamýku a svačím a po chvíli mrznu pod vysokou rozhlednou, která je bohužel zavřená. V Týně na benzince jsem ještě před 3.hodinou a dávám si pauzu, čaj a svačinu. Nebe je téměř jasné, svítí měsíc a za Týnem Temelín. Po žluté do Smilovic je nečekaně hezká polní a lesní cesta, ze Smilovic je nepříjemně dlouhý silniční úsek. Židova strouha je z počátku zklamáním, vede podél ní rozježděná bahnitá cesta, ale od trempského srubu už jen pěšina, brůdky přes potok a stále vyšší skály, tak je to nakonec hezké. Petrové nejhezčí dolní úsek vynechávají a prodlužují si cestu přes Koloděje a podél Lužnice do Bechyně, kde nechtějí být moc brzo. Jirka jde někudy přímo do Bechyně, odkud míní jet domů, protože už nemůže. Celkem tak má 53km. Já pokračuji stále po žluté, takže v Bechyni jsem dřív než Petrové (na mostě přesně v 7:00, když odbíjí hodiny), místo plánované návštěvy si dávám snídani v Coopu a ulicí Parkány scházím k Lužnici, podél níž převážně vede další cesta. Po pár kilometrech cesta vystupuje z údolí na okolní rovinu, kde jsem přesně ve chvíli, kdy vychází sluníčko, všechno je krásně zbarvené a hned veselejší, to je ale taky naposledy, kdy je sluníčko vidět, protože se hned schovává do mraků. Po několika skalních vyhlídkách sestupuje cesta zase k řece, které se drží až do Dobronic, kde si na vyhlídce za hradem dávám další pauzu. Pak již cesta vede podél řeky až do Tábora, s krátkou odbočkou na hrad Příběnice. Někde je nechutně hodně chat, jinde louky, nebo skály a les, vcelku pořád tak nějak stejné. Nebe se postupně čím dál víc zatahuje a začíná mrholit. Když už jsem ve vlaku, tak i pořádně prší, což chytne Petra Z., který jde před Táborem opakovaně 2km úsek, aby měl 100km. Já se spokojuji s 84km. Petr B. skončil v Bechyni u svojí příbuzné Petry a pak s ní šel dalších 19km po trase Třebelice, Dobronice, Bečice, Malšice, celkem tedy 81km. Lojza pak šel s dětmi na Křivoklát takto : V sobotu 21.12.2019 jsem podnikli pochod na hrad Křivoklát. Na dlouho trasu jsem vyrazili jen Míša a Lojza. Tomášek bohužel ráno odmítl vstávat (večer se koukalo na animák). Odjezd byl v 6:30 vlakem z Vraného. Neboť cesta na startovní bod byla letos komplikovanější. Přes Braník a Smíchov jsme dorazili na Zličín, kde jsem pokračovali autobusem do Rakovníka. Zde jsem doplnili (zbytečné) zásoby a pokračovali dalším autobusem do Sryjí dole u mostu. Ráno bylo jasno a těšili jsem se na sluníčko, ale u Berounky se objevila mlha. Než jsme vyrazili na trasu, prozkoumali jsem zajímavý most a zkusili jsem si nad silnicí rozklepnou pár kamenů doneseným kladívkem. Měli jsem štěstí a jeden trilobit na nás zpoza propasti věků vykoukl. Aby si tatínek potrénoval, naložili jsem několik kamenů do batohu, aby si je mohl doma rozklepnut i Tomášek (pochod se zátěží, to se snad ještě nezkoušelo). Cesta od mostu na Leontýnskou cestu proběhla v poklidu, nahoře se mlha rozpustila a objevilo se sluníčko. Dostali jsme se ale do oblasti hlubokých lesů s velkým množství cest, z nichž polovina nebyla na mapě a značka zde není žádná. Po obejití hájovny Emilovna jsme navigovali na každém rohu, ale ani to nás neochránilo od chyby a museli jsme potupně sáhnout k použití signálů z navigačních satelitů US Air Force, známějších jako GSP. Neplánované bloudění nám přidalo asi jeden cenný kilometr, ale sebralo asi hodinu času. Nicméně jsem se díky němu dostali poblíž kopce Červený kámen na pěkné vyhlídkové místo, odkud bylo vidět že mlha od Berounky se nerozpustila a vydrží asi až do večera. Bohužel také přišly mraky a sluníčko zmizelo. Po nalezení správné cesty jsem pokračovali přes místo označené jako propadlý zámek (propadl se tak kvalitně, že jsem z něj nic neviděli) a došli do Luhu pod Branovem. Kolem pamětní síně Oty Pavla u přívozu jsme pokračovali podél řeky k jezu a kemp Branov (někdo s historickou obytnou Avií tam statečně kempoval). Následovala naučná stezka u Emerita s několika mosty na srázu nad Berounkou a přes Roztoky jsme došli po silnici k odbočce na vyhlídku Paraplíčko na žluté značce. Zde jsem se setkali s Monikou a zbytkem našich dětí, kteří tradičně přijeli na Křivoklát autem. To už se smrákalo a společně jsem dorazili na Křivokát již za šera. Měřením na mapy.cz jsem s překvapením zjistil, že náš pochod měl minimálně 19 km, čímž Míša (DVZ 18) letos získal dochod. Monika s Tomášem a Zuzkou tradičně ušli na Paraplíčku 3 km a malý Šimoin (DVZ 4) se i letos trochu nosil, ale 2 km jistě ušel. Šátek na nošení u nejmenších křivoklátníků kazí morálku velmi spolehlivě. Letos jsem šli velkou část pochodu bez značky, což nám dalo možnost si pocvičit práci s mapou a poznat zřídkakdy navštěvovaná místa. Také sběr trilobitů na trase pochodu se odehrál nejspíše poprvé.
Křivoklátník | Ušel | Dochod | Poznámka |
---|---|---|---|
Monika | 3 | 0 | Paraplíčko |
Šimon | 2 | 0 | Paraplíčko |
Tomášek | 3 | 0 | Paraplíčko |
Zuzanka | 3 | 0 | Paraplíčko |
Jirka Z. | 53 | 0 | Písek-Bechyně |
PetrB | 81 | 1 | Písek-Bechyně+okruh kolem Dobronic |
Křemílek | 84 | 1 | Písek-Tábor |
Pet | 100 | 1 | Písek-Tábor+prodlužky |
Lojza | 19 | 0 | Skryje-Křivoklát |
Míša | 19 | 1 | Skryje-Křivoklát |