Trasa : Klatovy-Chlístov-Drkolná-Kocourov-Mlýnské Struhadlo-Žinkovy-Prádlo-Blovice-Nezvětice-Raková-Rokycany

Trasa byla vytyčená z Klatov do Rokycan, tak nějak volně podél Úslavy, v první půlce většinou mimo značené cesty. Vyšli jsme v pátek 9.12., já s Járou před 21.00 z čínské hospody v Klatovech. O 2 hodiny dříve šla skupina Pet, Bréňa, Miro, kterou jsme chtěli rychlým pochodem dohnat. To se nám ale podařilo dřív než jsme plánovali, protože si zašli do hospody v Soběšicích, takže už po pár kilometrech v Lubech jsme byli před nimi. Ze začátku lehce sněžilo, pak přestalo, celou dobu bylo zataženo a mlhavo. S trochou bloudění jsme drželi červenou značku do Střeziměře, pak začal neznačený úsek do Chlístova. Tam jsme s Járou dali první odpočinek. V protější stráni, jsme po chvíli zahlédli světla druhé skupiny, tak jsme na ní počkali, aby jsme se o půlnoci na židovském hřbitově nad vesnicí moc nebáli. Následoval neznačený úsek přes les do Hradiště, za ním na loukách pěkný pramen Úslavy a noční dobytí Drkolné 729 - nejvyšší bod Středočeské pahorkatiny. Neznačený úsek pokračoval, takže jsme měli možnost prověřit přesnost zakreslení cest na mapy.cz s výsledkem, že kvalita je dost různá. Přesto jsme úspěšně s pár zacházkami prošli přes Kocourov, Vracov, Újezd u Plánice do Mlýnského Struhadla. Za Struhadlem byl zvlášť vypečený úsek, když cesta nejprve skončila v těžko překonatelné (aspoň ne se suchýma botama) bažince a za Radochovem pak v rozlehlé, naprosto neprůchodně zarostlé pasece. Do Vojovic jsme tak museli dojít po silnici. To se akorát rozednívalo. Skupinka s Bréňou šla o něco opožděně a vyhlížela Petra, který měl přijet na denní část autem. Setkali se ve Vojovicích, odkud je Petr odvezl do Nepomuku. Unavená Bréňa odjela vlakem domů, ostatní šli dále na Dubeč. Já s Járou jsme si už za světla užili krásný úsek přes Žinkovy a Potštejn. Coop v Prádle měl zavřeno, podařilo se nám ale získat vodu v posledním baráku u paní holičky, jinak by jsme už byli úplně vyprahlí. Před Dubečí jsme se potkali s druhou skupinou, kde Bréňu vystřídal Petr. Přes Bukovou horu jsem dobyli hospodu v Blovicích a dali oběd. S Járou a Mirem jsme pak pokračovali po nehezké silnici do Žákavi (Petrové to vzali vytyčenou trasou přes les) a pak na žlutou, po které s menší zkratkou pod hrad Lopata a na Rakovou. To už se rychle šeřilo, takže kolem Kotle, po hodně rozježděné cestě, jsme šli už po tmě. A pak to už byl jen kousek na nádraží do Rokycan, Pet si to samozřejmě dochodil do 100-ky, já s Járou jsme se spokojili s 94. Petr si pak přidal ještě úsek Ždírec-Nepomuk. Lojza, jako obvykle, šel s dětmi jindy a jinam : "Naše letošní pokusy o dobití hradu Křivoklát byly poznamenány vlnou respiračních onemocnění (chrchali jsme). První pokus proběhl až 23.12 kdy Lojza se všemi dětmi vyrazil z Rakovníka po cyklostezce. Bohužel část výpravy byla ještě nedoléčena a tak jsme skončili po 8 km v Lašovicích na nádraží bez dochodu (Šimon má už DVZ 10 km). Tomášek i letos projevil křivoklátnickeho ducha a nedalo moc přemlouvání ho přesvědčit k opravnému termínu a 31.12 (pozn. Křivoklátnické komise - tento pokus už byl po termínu) jsme vyrazili ze Skryjí přes hrad Týřov, Branov a Městečko na Křivoklát. Jednalo se o prakticky stejnou trasu jako před 3 lety s Míšou, ovšem bez bloudění takže 17 km. Což mu na dochod nestačí (DVZ 20), ale zase si nasbíral nějaké trilobitky. Monika s ostatními dětmi tradičně zašla na Paraplíčko a zpět."