Trasa : Plasy, Rabštejn, Blatno, Petrohrad, Jesenice, sv.Hubert, Krakovec, Skryje, Týřovice, Křivoklát

Namlsáni úspěchem z loňska, jsme se rozhodli vyrazit po nějaké obtížnější trase. Po zavrhnutí několika zhruba 150km variant jsme se rozhodli pro cestu z Plas. Zpočátku jsem měl obavu, že to bude snad jen nějakých 80km, ale cesty byly vždy poněkud delší, než se zdálo z mapy, takže bylo brzy zřejmé, že do stovky se určitě nevejdeme. Kromě zkušených Křivoklátníků se po dlouhých letech zúčastnil i Marek a podařilo se nám přivábit i novou oběť - Vláďu. Ostřílení Křivoklátníci Dáša s Lojzou s námi pro nemoc letos nevyrazili. Cesta podél Střely ubíhala pomalu, o to rychleji ale ubíhal den. V Rabštejně nás na chvíli potěšilo sluníčko. To už jsme šli jen ve čtyřech, protože Marek byl rozhodnut navštívit hospodu v Rabštejně, a jet večer domů vlakem ze Žihle. Honza chtěl jen jít na oběd do hospody. Pokračovali jsme lesy přes Tis u Blatna do Blatna, kde padla tma. Po pečlivé přípravě na noční pochod v nádražní čekárně jsme vyrazili do mlhavé noci a s trochou bloudění jsme brzy dobyli hrad Petrohrad, kde jsme se znovu setkali s Honzou. V Jesenici jsme dobře povečeřeli, rozloučili se s Vláďou, který již nemohl, a vyrazili směr Krakovec po žluté značce. Až k Šípskému potoku se šlo dobře, tam jsme ovšem zapadli do bahna, které pak pokračovalo i za Krakovcem. To zdecimovalo hlavně Petra, který měl jenom botasky. Po obsolvování několika brůdků začal hledat jinou cestu. V tom okamžiku se ale cesta zlepšila, takže jsme po chvíli došli k Javornici a podél ní až k mlýnu Marek, kde jsme prvně více zabloudili. Cesta k Berounce pak již byla pohodová. Podél Berounky pak měla vést červená značka. Když jsme jí nenašli, vydali jsme se po cestě mezi chatami, kudy snad dříve vedla. Strání jsem obešli mlýn, který překážel v cestě. Ovšem druhý mlýn, který byl o nějakých 5km dále, se nám již obejít nepodařilo. Chvíli jsme kolem něj bloudili, což nás zcela zdecimovalo a téměř na nulu srazilo šanci dobýt Křivoklát pod 24 hodin. Pak jsme konečně nějakou cestu našli a za svítání jsem dobyli Skryje. Čekal nás již jen 14km silniční úsek na Křivoklát. Speciálně pro tento úsek jsem sebou nesl walkmana. Krylovy písničky mě zlepšily náladu a když jsem u Rozvědčíka viděl, že to mohu stihnout pod 24 hodin, ještě jsem trochu přidal. Zkratka po červené značce před Višňovou byla sice s velkým převýšením, ale zato byla o něco delší, takže jsem z Višňové raději sbíhal, abych to stihnul. Bylo to potřeba, na Křivoklát jsem dorazil za 23.57. Verča s Petrem došli ve druhé skupině asi o půl hodiny později a Honza asi o hodinu. Dáša, podporovaná osobním nosičem Lojzou, došla v náhradním termínu. Lojza sice také na Křivoklát došel, ale jelikož začínal až v Blatně, zaznamenal další neúspěch.