Trasa : Karlštejn, Bubovické vodopády, Loděnice, Chrustenice, Kačák, Žlábek, Jinčov, Lány, Řevničov, Louštín, Merklův pramen, Rakovník, Pustověty, Městečko, Křivoklát
Z Karlštejna vycházíme v 16.10 a je nás 5 zkušených Křivoklátníků a nováček Pája. Lojza a Petr šetří již od začátku silami a raději obcházejí Karlštejn údolím, my ostatní dobýváme karlštejnskou bránu a již se těšíme na bránu křivoklátskou. Počasí nám přeje, je skoro jasno, umrznuto, ale není moc zima. Rychle se stmívá, kolem Bubovických vodopádů už klopýtáme po namrzlých skálách v úplné tmě. Když vystoupáme z údolí, svítí nám ale na cestu měsíc v první čtvrti, do půlnoci máme o světlo postaráno. V Chrustenicích je první větší odpočinek, když dobíráme čaj. Postupně se zatahuje a začíná sněžit. V Kyšicích si dáváme večeři v hospodě, když vycházíme již nesněží, ale je všude bílo. V údolí Žlábku svačíme u rozsvícené kapličky se studánkou a pak zasněženými lesy dobýváme hrádek Jinčov, kde je další odpočinek. Všichni jsou zatím v pohodě, ani Lojza zatím nechce jít někem na vlak a ani neříká, že už nemůže. Z Jinčova nás po krátkém silničním úseku čeká vysilující bloudění po špatných cestách kolem Lánské obory, čas utíká ale kilometry ne. Konečně jsme v Lánech, Pet říká, že ho bolí kotník a že jde na vlak. Lojza zase neříká nic a jde dál. Zase začíná sněžit, všude je krásně bílo a blíže se ráno, když docházíme na vlakovou stanici Řevničov s otevřenou čekárnou. Někdo jí, někdo spí, nejčilejší je Pája. Verča už dál nejde, bolí jí noha. Lojzu ani projíždějící vlaky neodrazují od úmyslu jít dál. Zdá se, že má letos opravdu natrénováno. Již za světla opouštíme čekárnu a stoupáme na Louštín, kde je již asi 5cm sněhu, ale při sestupu z něj zbude zas jen slabý poprašek. Několikrát křížíme koleje, Lojzovi se líbí hlavně tunel, prý první Křivoklátnický, je to možné, ale určitě nejdelší.Kousek dál dobíráme kyselku ze železitého Merklova pramene. Hezkými lesy docházíme na rozcestí nad Rakovník a nevíme kudy dál. Přes Rakovník se nikomu nechce, cesta lesama na Křivoklát je moc krátká. Nakonec jdeme přes Rakovník, přibývá asfaltu a aut, podél Rakovnického potoka již sice auta nejezdí, ale je tam nově vyasfaltovaná cyklostezka. Z Pájou bloudíme při pokusu opustit údolí a jít po červené značce, aspoň máme ujité potřebné kilometry do stovky. Petr s Lojzou jdou údolím, Lojza jenom tam, Petr, jak se zdá ze stop, jeden úsek tam, zpět a tam, aby měl stovku. Docházíme Lozju, Petr je prý někde za námi, nejspíše asi v hospodě v Pustovětech. Jdeme dále po cyklostezce, teď už jen občas asfaltové, údolím Rakovnického potoka do Městečka. Těsně před Křivoklátem mě dohání Pája a Petr, prý spěchají na vlak. Lojza je někde daleko za náma, ale cyklostezka je mnohem delší než silnice, takže jsme u hradu všichni téměř současně. Lojza má první pořádný dochod, ale už nechce jít zbývající 3km do stovky, prý aspoň bude mít motivaci na příště.