Trasa : Bořislav, Milešovka, Milešov, Dřevce, Libčeves, Louny, Třeboc, Řevničov, Křivoklát

Bořislav - 9.12. 15:50 - 0km - celý týden svítilo sluníčko a teď vyloženě leje. Bílka - v dešti procházíme moderní křížová cestu vybudovanou z fondů EU. Milešovka - 5km - dobýváme nejvyšší přístupný bod v 100km okruhu od Křivoklátu, stmívá se, aspoň není vidět jak hrozně leje. Milešov - 7.5km - pohrdáme hospodou U mušketýra, ve světle projíždějících aut je vidět, jak hrozně leje, měknu a beru si pláštěnku. sedlo pod Ostrým - skoro už neprší, Lojza se chce vsadit, že ještě tuto noc uvidíme měsíc, nikdo se vsadit nechce, všichni v to doufáme. Kocourov - 9.5km - neprší, pohrdáme hospodou U kocoura. Medvědice - 11km - pořád neprší, ale pláštěnku si pro jistotu nechávám, za vesnicí se značka ztrácí v rozbahněném poli. sedlo pod Lipskou horou - cesta rozježděná traktorama se mění v blátivou skluzavku. Lhota - 14km - zkratka přes louku je totálně zarostlá bordelem, jdeme oklikou po silnici, začíná pršet. Dřevce - 19km 21.00 - leje, přemýšlíme kam do hospody, vzpomínám si, že na horním konci vesnice nějaká bývala, nakonec nacházíme jinou. Hospoda - zrzavá servírka nestačí nosit čaje, k jídlu jsou jen brambůrky a vlastní zásoby, odcházíma asi po hodině a půl, leje. pod Hradišťanama - 21km - červená značka z Hradištěn je zrušená, nebo vede jinudy. Původní cestu nakonec nacházíme, je rozježděná traktorama a rozbahněná. Řisuty - 24km - už prší trochu míň, krásné výhledy k Oblíku. Libčeves - 27km - dobýváme další hospodu, k jídlu jsou opět brambůrky a vlastní zásoby, pivo asi za 11Kč. Asi po hodině vyrážíme po silnici směr Louny. Na cestu přes Oblík není ani čas ani nálada, takže nás čeká nejdelší silniční úsek v historii Křivoklátnictví. Mnichovský Týnec - 34km - svítí měsíc, ale prší, na silnici ryhle přibývají puchýře. Chaberce - 36km - svítí měsíc i hvězdy, ale prší, do Loun nás lákají reflektory z diskotéky. Louny - 45km - neprší, přecházíme Ohři, pohrdáme diskotékou, Lojzovi se rozlil čaj do batohu. Na to, kolik jsme ušli jsme zcela zničení a nálada je mizerná. Po kousku hliněné cesty pokračuje silniční úsek. Líšťany - 50km - konečně aspoň ta padesátka, neprší, ale studeně fouká, Lojza chce spát v zastávce, ale pak jde dál. Brodec - 53km - konečně končí silniční úsek, pěknou cestou vyrážime do lesů Džbánu, Lojza a Petr nabírají vodu ve studánce. Ročov - 58km - pěkná cesta pokračuje, opukové hlíny neblátí a puchýře hojí, sněží, Lojza říka, ať jdeme napřed, že se musí trochu prospat za chůze. Třeboc - 60km - pozvolna se rozednívá. Džbán - 63km - za světla si vychutnáváme nádherný úsek cesty po hraně náhorní plošiny Džbánu mezi polem a bukovým lesem s výhledy na Louštín. Řevničov - 68km - občerstvení před obchodem, Lojza je v nedohlednu, brzy jdeme dál, Petr je nějak ve formě, pomalu se nám vzdaluje, ale nakonec se s Honzou vzchopíme a doháníme ho. Řevničov - nádraží - 75km - Petr chce dlouhou odpočívat, já a Honza ne, už by jsme to asi nerozešli. Kousek za nádražím nás zastavují myslivci, čekáme na Petra a odvážně jdeme dál - nezastřelili nás. Lesy Křivoklátské - končí opuky začíná bláto, pak opět asfaltové silnice, puchýře se zvětšují, nadávám. Každý jde, jak může. Lojza vyrazil z nádraží asi s hodinovou ztrátou po silnici směr Nový Dům a Městečko, Petr s Honzou scházejí po zelené značce do Městečka, já jdu nejdelší cestou přes osadu Písky, jelikož nemám úsek Městečko-Křivoklát v oblibě. Svítí sluníčko a je teplo. Křivoklát - 10.12. 13:45 - 93-92-91km - scházím z kopce přímo na Křivoklát a mám 93, tudy jsme docházeli naposledy před 16lety. Křivoklát je obležen auty a turisty. Na hradě potkávám Petra a Honzu, mají 92 a jdou do hospody, já jdu spát na nádraží. Lojza ještě někde pochoduje. Cesta po silnici je nakonec jen o trochu kratší, ale zdolané kilometry mu stejně na dochod nestačí. Místo aby ve zbývajícím čase došel, co je potřeba, snaží se usmlouvat výjimku kvůli špatnému počasí. Křivoklátník Petr je však neoblomný. Lojza se tak dostává na čelo ve statistice "Nejdelší nedochod" a stále si drží prvenství v procentuální počtu účastí od své první účasti nikdy nechyběl. Všichni jsme se shodli na tom, že letošní Křivoklát byl fakt ten nejhnusnější, jak počasím, tak trasou, a že příští rok si musíme vylepšit náladu klasickou brdskou trasou za hezkého počasí. Přesto jsme však vytvořili nový rekord v průměrném počtu ujitých kilometrů na jednoho Křivoklátníka - 92km, dobyli nejvyšší přístupný vrchol v okruhu 100km od Křivoklátu - Milešovku, a prvně překročili řeku Ohři. Pokud se zanedbá krátký výletík na Křivoklát přes letiště v roce 1990, byla letošní trase i nejpřímejší, s koeficientem klikatosti 1.51.