Trasa : Rožmitál, Praha, Tok, Zaječov, Zbiroh, Žebrák, Kublov, Křivoklát

Hlavní skupina Křivoklátníků letos vyráží ráno v 7:30 busem z Knížecí. Přestupuje se v Příbrami na bus do Rožmitálu, do tohoto busu mám v Příbrami přistoupit já (Petr). Do autobusu na poslední chvíli nastupuju, ale Křivoklátníci v něm nejsou. Volám Lence, ta mi vesele oznamuje že je všechno v pohodě, že právě vjížděj do Příbrami. Vysvětlíme si že to není v pohodě neboť bus na Rožmitál už se mnou mezitím vyjel z nádraží, ale díky hodnému panu řidiči se nám podaří zorganizovat přestup Křivoklátníků z pražského busu na stanici pod nádražím. Z Rožmitálu vyrážíme svižným tempem, dokonce ani MB neloudí startovní pivo, a tak záhy dobýváme vrchol Praha. Je těsně pod nulou, není náledí, ideální Křivoklátnický terén. Svítí sluníčko a prosvěcuje namrzlé stromy, nádhera. Celý bývalý vojenský prostor profrčíme ani nevíme jak, vpodvečer jsme v Zaječově kde Martin materializuje otevřenou hospodu Hamburk, milá výčepní nás pohostí velkým čajem a černou Barborkou. Pokračujeme dál, za Jivinou mírně bloudíme, ale díky GPS se brzy nacházíme a se setměním se dostáváme nad Kařez. Zde se odpojují MB a PD a Zorka, kteří zrychleným tempem dobíhají do Kařezu a akorát stíhají vlak do Prahy. K velkému překvapení se zde připojuje Miro, který nestihl ranní bus, ale doma trpěl výčitkami svědomí a tak se rozhodl podpořit noční skupinu. Docházíme do Zbiroha, chvíli přebíráme kterou ze tří otevřených hospod navštívit, a nakonec vybíráme hospodu U Radnice. Byla to dobrá volba, mají dobré jídlo i pivo, čaj nosí ve velkých kbelících. Prožereme se až do půl desáté, což je čas který jsme vyoptimalizovali jako nejvhodnější k tomu abychom na Křivoklát došli přesně na vlak ve 4:21. Pokračujeme na východ směrem k hradu Žebráku kolem kterého se stáčíme na sever. V Údolí ticha se terén mění, krásné suché široké cesty končí a plazíme se křovím úzkou pěšinkou podél potoka a několikrát i přes něj, nahoru dolu. Ve dne to tu je určitě nádherné, v noci to zas až tak neoceňujeme. Vydrápeme se z údolí ke Kublovu a za Kublovem se noříme do Křivoklátských lesů, kde jsou cesty pro změnu tak zasypané listím a tak rozryté od prasat že není úplně jasné co je cesta a co ne. Postupujeme až ke Karlovu, a zde nás chytá přeprška. Je to jen trocha mokrého sněhu a pár kapek, ale na zmrzlé zemi se vytváří vrstvička ledu a klouže to pekelně. Sestup lesem do Roztok ještě zvládáme, ale asfalt v Roztokách je jak kluziště, a úsek po žulových kostkách sjíždíme držíce se oběma rukama plotu přilehlých zahrádek. Dokloužeme se až do Křivoklátu na nádraží, máme 25 minut času a dostatek sil, ale po kočičích hlavách nahoru na Křivoklát se neodvažujeme. Miro s těžkým srdcem pohřbívá svůj původní plán pokračovat dál směrem na Beroun, a všichni tři nastupujeme do vlaku. Trasa zde : https://www.endomondo.com/users/3735084/workouts/latest Křemílek v předtermínu absolvoval cestu po trase Pražské 100-ky z Jinců do Jíloviště, což je 60km a nedochod. K tomu je jen potřeba poznamenat, že kdo si myslí, že zná Hřebeny, tak by si měl dát P100. Naopak v potermínu si dal Lojza s dětmi nějaké okruhy kolem Křivoklátu, takže děti mají dochod a Lojza opět nedochod.