Trasa : Karlštejn, Chrustenice, Žlábek, Jinčov, Žloukovice, vlak, Křivoklát, Hudlice, Zdice, Srbsko

>>>>>>>>>> Křemílek: Loni jsem šel v prvním možném termínu, letos v jednom z posledních, v pátek večer 21.12. ve vyzkoušených 21 hodin z Karlštejna. Počasí bylo zajímavé - po chladných dnech se sněhem přešla během dne rychlá teplá fronta, předpověď slibovala polojasno, na Křivoklátsku skoro bez deště (na rozdíl od jiných míst), hodně teplo, i v noci přes 10 a poněkud větrno. Šel jsem sám, nikdo se ke mně nepřidal. Měsíc byl v maximálním úplňku, větrno se splnilo, mraky se trhaly, úplně bez deště se to ale neobešlo. Začal jsem po loňské trase, s menší změnou před Chrustenicema, kde jsem to vzal po červené. Mraky letěly ve větru a střídavě zhasínaly a rozsvěcovaly měsíc, v údolí Kačáku ale téměř nefoukalo a ani nepršelo. Bylo opravdu teplo, takže jsem šel jen v tričku s dlouhým rukávem, a to téměř celou noc. První pauzu jsem dal až po 2 hodinách v Nenačovicích v autobusové zastávce, další pak až u studánky ve Žlábku, něco po 2.hodině noční. Postupoval jsem tedy asi o půl hodiny rychleji než loni. Další menší pauza byla na Jinčově, odkud jsem šel krásným zakázaným údolím Voznice se spoustou břidlicových skal a měsícem nad zalesněnými stráněmi. Potok mě dovedl až k Berounce a proti proudu to byl už jen kousek do Žloukovic. Cestou mě kolem 4:30 předjel první ranní vlak. Dál jsem zamýšlel postupovat po levém břehu Berounky, kde by měla být podél vody cesta k chatám pod Sýkořicema - tvrdí to i mapy.cz. Pěšina ale skončila u poslední chaty asi v 1/3 oblouku. Pokorně jsem se vrátil do Žloukovic, které se ukázaly jako pěkná past: na levém břehu není kam jít, po pravém se sice na Křivoklát dá, ale nějakých 7km tam, a pak zase zpátky stejnou cestou se mi tedy nechtělo a vynechat Křivoklát taky ne. Nakonec jsem využil teplé noci a něco přes hodinu jsem se prospal na lavičce ve vybydlené vlakové zastávce, což bylo ve výsledku velmi příjemné a překonal jsem tak i nejdrepresivnější část noci těsně před rozedněním. Měl jsem přesně 50km a ještě před příjezdem vlaku jsem se rozloučil s žlutošedými rozedranými botkami, které dnes odvedly pěkný kus práce. Nejtěžší bylo rozhodnutí, jestli vlakem dobýt Zbečno nebo rovnou Křivoklát, z časového hlediska ale nakonec vyhrál Křivoklát. Vystupuju ještě za tmy. Rozednívat se začíná až u hradu, ke kterému mě tradičně nechce noční hlídač pustit, ale k bráně se nakonec dostanu. V drobném mrholení postupuju na Roztoky, kde dokupuji zásoby. Mraky se trhají a tak se mi hezky jde přes Leontýnský zámek, Jáchymov a hřeben Krušné hory do Hudlic, kde dobývám hodně větrnou buližníkovou Hudlickou skálu s hezkým rozhledem. Vraní skálu na sousedním kopci s trochou bloudění jen obcházím a nejkratší cestou mířím za dalším občerstvením do Zdic. Počasí se začíná kazit, ženou se mraky, občas nějaká dešťová přeháňka. Přes vrchol Lounína scházím do Slavíků, kde je při cestě krásná dřevěná zastřešená odpočívárna a o něco později v silném dešti dobývám Koukolovu horu. Další přeháňka mě dostane pod Kotýzem, kam není vůbec snadné se vydrápat prudkým blátivým svahem. Za Koněpruskými jeskyněmi mě už čeká jen lučinatý úsek přes Tobolku a sestup přes Kodu do Srbska. Zase prší, tak jsem rád, že jsem za chvíli ve vlaku s 93km. První část trasy Karlštejn-Žloukovice : https://flow.polar.com/training/analysis/3148272854 Druhá část trasy Křivoklát-Srbsko : https://flow.polar.com/training/analysis/3148274809 <<<<<<<<<< >>>>>>>>>> Zápisky Lojzovi Křivoklátnické skupiny : Letos jsme podnikli pochod na Křivoklát v sobotu 22. prosince. Skupina Tomáš, Míša a Lojza šla po trase Rakovník (nádraží) - Křivoklát. Zuzanka se ráno sice probudila, ale odmítla vylézt z postýlky. Šli jsme podél potoka a železnice po cyklostezce. Počasí bylo lepší, než říkala předpověď. Přeháňky byly jen ráno v Praze při přestupu na vlak a občas vykouklo i sluníčko. Cestu jsem si zpestřovali pouštěním lodiček z klacíků po potoce, pozorováním vlaků a studiem rekonstruovaných železničních mostů. Závěrečný úsek na Křivoklátě jsme chtěli jít podél potoka až pod hrad a pak nahoru. Lávka propěší ze severní strany hradu ale byla zavřená, tak jsem jej museli obejít a vystoupali jsme klasicky po silnici. Měření ukazuje, že jsem ušli 18 km, což znamená pro oba kluky dochod. Tomáš v závěru projevoval klasické příznaky křivoklátnické únavy neochotou šlapat zbytečné schody. Monika se Zuzankou a Šimonem dorazili později autem a vydali se již tradičně na vyhlídku Paraplíčko a zpět (s drobnými zacházkami 3 km). Velká naděje vkládaná do Šimona (DVZ 2km), který už hezky chodí a běhá bohužel nevyšla. Na nerovném povrchu padal a tak musel být nesen v šátku. Zuzka 3 km ušla. Radost z pěkných dvou dochodů poněkud kazil smutek, že další dva byly blízko. Zuzka nezvládla psychicky ranní vstávání (něco by ušla a zbytek by se nesla) a Šimon málo trénoval v terénu. Každopádně účastí i dochody již začínáme konkurovat Křivoklátům pro dospělé. Nemluvě o sto procentní celoživotní účasti, co se zatím daří u dětí držet.<<<<<<<<<<