Šílená idea Křivoklátnictví byla položena partou nadšenců v roce 1988. Původním cílem bylo dojít kudykoli z Prahy na Křivoklát. Křivoklát byl vybrán jako zajímavý cíl v hezké krajině, který není ani příliš blízko ani přiliš daleko od Prahy, s dobrým dopravním spojením. Termín akce byl již tehdy stanoven na prosinec před Vánoci, kdy je obvykle málo konkurenčních akcí. Termín akce se od té doby již nezměnil. Zpočátku se ještě ani nemluvilo o Křivoklátnictví a ani účastníci akce se nenazývali Křivoklátníky. Jelikož první pokus o dobytí Křivoklátu nevyšel, následovali v dalších letech další a další pokusy a i myšlenka akce byla a je postupně modifikována. Po prvním úspěšném dobytí Křivoklátu po krátké trase v roce 1990 se tak úsilí soustředilo na dobytí Křivoklátu po klasické Brdské trase. To se prvním Křivoklátníkům podařilo v roce 1993, dalším o rok později. Zdálo se, že hlavní cíl Křivoklátníků tak již byl splněn a že celá myšlenka zanikne. Vrcholem krizového období byl rok 1996, kdy se akce vůbec neuskutečnila. Některým tradičním účastníkům ale bylo líto nechat akci zaniknout, a tak se v rámci oživení akce začal postupně formovat termín Křivoklátnictví a Křivoklátník, což opravdu následně vedlo k postupnému oživení akce. Po několika pochodech po tradiční Brdské trase následovalo divoké období pochodů z různých míst, kdy cílem bylo nejen dojít na Křivoklát, ale též ujít nejméně 100km. Únava tradičních Křivoklátníků následně vedla k zavedení minimální povinné délky pochodu v závislosti na věku a zavedení termínů dochod a nedochod, což umožňuje, aby se akce plnohodnotně zúčastnili i děti. V zatím poslední fázi Křivoklátnictví byl Křivoklát zrušen jako povinný cíl pochodu. Jedinou tradicí tak zůstává prosincový předvánoční termín akce. V posledních letech se počet Křivoklátníků poněkud zvyšuje, ale bohužel jde většinou jen o částečné Křivoklátníky, kteří obvykle jen vyrážejí na procházku z nějakého přípojného bodu s tím, že se ani nepokusí zdolat předepsanou vzdálenost, čímž přicházejí o hlavní prožitky správných Křivoklátníků, kterými jsou :
- Do výchozího bodu přichází Křivoklátník s přesvědčením, že Křivoklát je nedosažitelně daleko, pokud pak dosáhne cílového bodu, těší se z toho, že až tak nedosažitelný nebyl, pokud ne, má zase neskutečnou radost z dobytého vlakového nádraží či autobusové zastávky
- Mezi 2.hodinou noční a 6.hodinou ranní bojuje Křivoklátník se spánkem, přičemž usíná při sebemenší přestávce na lavičkách, v příkopech a jiných vhodných místech, zkušenější spí během chůze, po dosažení cílového bodu pak okamžitě usíná v nádražní čekárně, hospodě či ve vlaku
- Od 30.km začínají Křivoklátníka bolet nohy a při jakékoli přestávce ihned kamkoli usedá, od 60.km má problém se po delší přestávce rozejít, od 90.km již obtížně kráčí ať s přestávkami či bez přestávek, nejméně ještě následující den nemůže sejít po schodech
- Křivoklátník již od počátku bojuje s puchýři, pomáhá hlavně neustálé převlékání ponožek a přezouvání bod, od 50.km pak puchýře propichuje a oblepuje náplastmi, při vhodných podmínkách ale někdy vyjímečně postačí i jedny boty a jedny ponožky
- Křivoklátník bojuje současně s hladem a s nechutenstvím a postupně zjišťuje, kolik jídla opět zbytečně nese
- Správný Křivoklátník často bloudí, v poslední době je ale bloudění značně limitováno použitím GPS navigací
- Nad ránem Křivoklátník obléká poslední záložní oblečení, přesto ale stále bojuje se zimou
- Raduje se z prvních známek svítání
- Odolává otevřeným hospodám a zoufá nad hospodami zavřenými